Po stopách divočiny

Zdraví naší krajiny úzce souvisí se stavem lesů. Pokrývají celou její třetinu. Člověkem pozměněné se lesy však neumějí „srovnat“ s přívaly vod nebo suchem. Při hledání rovnováhy má však člověk nečekaného spojence – velké šelmy, jako jsou rysi, vlci nebo medvědi. A to přesto, že je dříve téměř vyhubil. Šelmy loví lesní býložravce a přirozeně snižují jejich počet, lesy tak mají větší šanci se uzdravit. „Mlsná“ zvěř bude ve smrkových monokulturách méně okusovat a tím likvidovat semenáčky jiných druhů, a lesy dostanou šanci se změnit, zesílit. Šelmy je ale potřeba stále ochraňovat. Nejen před pytláky, ale i pro člověka běžnou infrastrukturou. Pomoc může každý, kdo aspoň občas vyráží do přírody na výlet, nejen Rysí a Vlčí hlídky. My tomu chceme vytvořit podmínky.

Projekt spočívá v návrhu aplikace na rozpoznání stop šelem zpřesněný testováním, stavbě její architektury, tvorbě business modelu s udržitelným vícezdrojovým financováním.

Onepager Po stopách divočiny